Proč nic nepřibylo?

29. června 2007 v 15:35 |  Jak si žije moje pohodlné JÁ? Aneb dení život slečny Kelnor
No jasně, důvod proč to tu zelo prázdnotou byl takový že jsem zase spala. Můžu já za to? Nemůžu. Jsem prostě unavená a už třetí den v kuse spím. Dneska sem spala taky i přes to že sem měla radost z vysvědčení a věcí co mě za to čekají, ale smutek že onoho.... ohnoho dotyčného neuvidím do té doby než zase začne škola a on je jeden z těch, co na icq moc nechodí, mě přemohl a já s vlhkýma očima od slz opět usla.

A asi moje znavenost bude koncertem Kabátů na kterým jsem byla 26.6. Bylo to úžasný jen moje problémová záda a malá výška (u nás ve třídě skoro nejvyšší) o sobě dali zase vědět a já si ověřila jak málo vydržím. Bývala jsem na tom lépe. Takže sem skoro celej koncert odsledovala na velikánský obrazovce, na kterou jsem v tom mačkajícím se davu stejně moc neviděla, ale aspoň jsem si zazpívala jejich písničky na které jsem už málem zapoměla. Stejně to bylo super, a že tam bylo 22 000 lidí namačkanejch na jednom malým Pardubickým závodišti ještě ke všemu vzadu v bahně? To kouzlo to stejně mělo.
Dnes je 29.6. 2007 a já úspěšně dokončila další ročník. Byla jsem označena za nejlepšího žáka třídy i když si tak nepřipadám. Připadám si jako by se mi všechno z té hlavy pomalu, ale jistě vytrácelo. Příští rok ještě znovu a potom znovu a ještě jednou. Nemůžu už dál skrývat své slzy před letošníma devítkama které odcházejí a mě se bude stýskat. Byli tam úžasní lidé. Hlavně kluci - já sem s klukama v silným sepětí protože už od mala mezi nima vyrůstám a mám k nim blíž.
Máma si pořád dokola stěžuje, že jsem se prý naučila říkat jenom nevim a mě to je jedno. Prej se mnou pěkně tříská puberta jenže co je na tom pravdy? Jak já to poznám? Moje chování mi přijde pořád stejný. Nikdy jsem nechtěla být nějakým hloupým puberťákem. Nikdy jsem nerchtěla aby puberta přišla, protože jsem to viděla u mýho bratra. Jak nemožně se choval a já vím že nechci být taková.
Jo mimochodem teď tady zvonil se dvěma kámošema a _ten kámoš_ to byl právě jeden z těch kdo odcházejí. Hned jak odjeli, zase mi to nahanlo do hlavy to že už ho a ostatní nebudu potkávat každý den na chodbě naší odparně chudný a hnusný školy. Vždyť já je mám ráda. Jsou to dobří kluci se smyslem pro humor. Tak proč? Proč mi musej dělat tohle?

No nic asi sem toho už napsala dost tak se mějte... A doufám že se vám vysvědčení podařilo jako mě...

Kelnor s vámi
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fate Fate | Web | 29. června 2007 v 19:17 | Reagovat

No vysvědčení bylo o trošku lepší než minule..ale na konci devítky to už stejně tak nevadí xD Já jsem se nikdy s klukama až tak nebavila..no já se normálně asi neumím bavit s nikým:( ale chápu tvůj smutek,ale i když se už neuvidíte ve škole..tak snad to vyjde..a budete se moc nějak setkat o volným čase:))

2 kuna kuna | Web | 29. června 2007 v 19:37 | Reagovat

Vysvědčení neřešim a pevně doufám, že zůstanu u svého momentálního prázdninového postoje: je mi to jedno. A nebreč. Proč brečet? Aby mohlo být vítání, musí být předtím nějaké loučení. Jen jsem si na to te´d vzpomněla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.